17.11.1989 Začátek Sametové revoluce

Tatínkovy vzpomínky

Sedmnáctého listopadu jsem byl v práci, ve VUEZu, kde jsem pracoval jako čerstvě vystudovaný inženýr. O zastavení studentské demonstrace v Praze jsme se dozvěděli z rádia. Krátce na to jsme se dozvěděli, že na náměstí Svobody se uskuteční ve dvě hodiny shromáždění na protest proti zásahu policie proti poklidné studentské demonstraci. Náš ředitel, který sympatizoval s KSČ naplánoval pracovní schůzi, aby nám zabránil zúčastnit se shromáždění na Svoboďáku, ale šéf našeho oddělení nám to dovolil a dokonce šel s námi. Měl tehdy přes šedesát, a během svého života toho hodně zažil, podařilo se mu také několikrát dostat do zahraničí, což se v té době podařilo málokomu, a autem projezdil Skandinávii. Nebyl vyloženě proti komunistům, ale vyznával právo na svobodu. Na náměstí se srotil dav lidí, několik výše postavených mělo proslov a my jsme provolávali hesla proti komunistické straně a nakonec zvonili klíči na znamení „posledního zvonění“ pro komunistickou vládu. Hned po skončení shromáždění jsem musel odejít, protože šéf se s námi domluvil, že odpracujeme všechny hodiny, které strávíme na demonstraci. Následně jsem jen na kole domů k manželce a dětem.

Demonstrace od toho dne probíhaly každý den a v krátké době byla komunistická vláda nucena se z výsadního postu odklidit.